Nevím jak pokračovat dál

Ahoj,

no už opravdu nevím, jak dál a tak zkusím štěstí tady. Cítím se docela ztracená a potřebuju nějakou radu nebo alespoň jiný pohled na věc. Momentálně jsem ve druhém ročníku magisterského studia ekonomie a managementu na vejšce v menším městě, ale už mi to přetéká přes hlavu. neudělala jsem zatím 3 zkoušky a upřímně ztrácím motivaci. Problém je v tom, že vlastně asi nechci být něco ekonomka ani účetní a cítím, že nejdu tím správným směrem. Upřímně, ekonomii jsem si vybrala hlavně kvůli rodičům, ale teď si uvědomuji, že to není něco, co by mě bavilo. I když se snažím učit a zlepšit ty zkoušky, opravdu se mi těžko soustředí a upřímně mám problém i s tím číst studijní materiály. Cítím, že moje trpělivost už přetekla...

Zvažuji přechod na soukromou univerzitu, kde je program zaměřený na marketingovou komunikaci, což mně přijde zajímavé. Tento program nabízí předměty, které se mi líbí, a myslím, že změna prostředí by byla fajn. Program je distanční, ale musela bych se účastnit dvakrát měsíčně výuky, a cena programu je bohužel asi 34 000 Kč za semestr. Musela bych se také uživit prací na plný úvazek a asi se přestěhovat do Prahy. Plus je, že bych teoreticky mohla bydlet s nejlepší kamarádkou v nějakém podnájmu.

Problém je v tom, že když teď v současné škole skončím a řeknu to rodičům, pravděpodobně budou zklamaní, protože mi pořád říkají: "Jsi skoro na konci, už to dokonči!" Cítím, že je zklamu, ale zároveň se nedokážu vidět v oboru, který mě nebaví. A když se jim to snažím vysvětlit, tak si myslí, že jsem ve stresu ze zkoušek (ty zkoušky už jsou mi asi úplně jedno).

Nemyslím si, že jsem nějaký trdlo ... už mám aspoň bakaláře. Ale teď cítím, že potřebuji změnu, i kdyby to znamenalo začít znovu. Jsem mezi dokončením současného studia a přechodem na něco, co mě víc baví. Myšlenka začít znovu je hrozně těžká, hlavně kvůli všem možným nákladům, ale zároveň cítím, že bych byla dlouhodobě šťastnější. Nevím, co mám dělat. Zárověň vím že v dnešní době je Praha sakra drahá, tak nevím, jestli vůbec přemýšlím realisticky. Přece jenom život není pohádka.